Žít křesťansky, brát vážně Ježíšova slova znamená utkávat se ve svém životě s mnoha výzvami. Pokud je tento zápas poctivý, dočkáme se opravdové radosti – tak jako svatý Augustin. Augustin byl velký řečník, filozof a teolog, řadu lidí ale oslovuje jeho hluboká spiritualita, lidskost a celoživotní zápas o Boha i svůj charakter. Mimořádný je Augustin i tím, jak realisticky umí své duchovní zkušenosti vylíčit. Pro Theodora Tacka je člověkem pro naši dobu právě kvůli poctivé snaze odpovídat na základní otázky lidské existence: Jak poznat Boha a lépe sám sebe? Jak odpovědně zacházet se světem, ve kterém žijeme? Jak se s Bohem důvěrně spojovat v modlitbě? Jak skrze vlastní obrácení přijmout Boží milost? Jak být církví – skutečně „Božími lidmi“? A jak ve vztahu s Bohem naplnit své lidství?

Nejznámější Brownovou prací je nepochybně životopis jednoho z nejvýznamnějších křesťanských myslitelů – sv. Augustina. Ačkoli Brown tuto biografii napsal již na konci 60. let, přesto právě ona nadále představuje nejkomplexnější pojednání o katolickém biskupovi, jenž položil pevné základy pozdně antickému křesťanství. Brown svoji práci několikrát zrevidoval a poslední podoby se jí dostalo v roce 2000. V něm reflektoval nejnovější výzkumy a naznačil, jak se jeho obraz sv. Augustina pod vlivem nových pramenných objevů liší od dnešního pojetí. Augustinův životopis Brown staví jako klasickou biografiii, jež se striktně drží chronologického rámce. To mu umožňuje podrobně zachytit genezi Augustinových náboženských, nábožensko-politických i teologických představ. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Aurelius Augustinus (354–430) není jen největším teologickým učitelem západního křesťanství, ale zároveň originálním filosofickým myslitelem, který v mnohém navázal na antické zdroje platonské, stoické a částečně aristotelské a v zajímavé křesťanské syntéze je zprostředkoval středověkému i novověkému myšlení. Stěží bychom našli téma evropské filosofie, pro něž by Augustin nebyl jednou z hlavních inspirací, ať už je to motiv času, svobody nebo lásky, ba dokonce hlubiny lidského nevědomí. Tato kniha si v sedmi dílčích studiích všímá nejen těchto typicky augustinovských témat, ale i některých méně známých otázek, jako je pozornost mysli, promýšlení aristotelské kategorie relace nebo pojetí umění.

Doporučujeme u příležitosti úmrtí nejvýznamnějšího slovenského kardinála, spolupracovníka šesti papežů, titulárního arcibiskupa, prefekta Kongregace pro evangelizaci národů. držitele mnoha domácích i zahraničních čestných doktorátů. Roku 2002 mu slovenský prezident Rudolf Schuster udělil nejvyšší státní vyznamenání – Řád bílého dvojkříže I. třídy. Jako jeden z posledních spolupracovníků kardinála Josefa Berana se také aktivně účastnil převozu jeho ostatků do Česka v roce 2018. Kniha Kardinál Jozef Tomko – Život v službe evanjelia vyšla v roce 2018, v okruhu významných výročí, která jsou spojena s jeho životem i s místy, odkud pocházel, kde žil a kde působil. Pro autora knihy Mons. Mariána Čižmára bylo výzvou, ba přímo povinností napsat publikaci, která by v základních bodech představila veřejnosti tuto významnou osobnost dějin Cirkve na Slovensku, ale i ve světě. „Život v službe evanjelia – tento príliš honosný prívlastok beriem ako výzvu na spytovanie svedomia skôr ako nejaké realistické tvrdenie o celom mojom živote. Ďakujem Bohu za všetko, čo mi v dlhom živote poprial. On vie najlepšie posúdiť, čo bolo naplno v službe evanjelia. Aj o tom musím povedať so sv. Pavlom: Z Božej milosti som tým, čím som (1 Kor 15,10)“. J. Em. Jozef kardinál Tomko.

Augustinův výklad o křesťanství s úvodní studií prof. Lenky Karfíkové. Jedno z raných Augustinových děl, pojednání O pravém náboženství, bývá pokládáno za jeho první soustavnější výklad o křesťanství a zároveň za pokus reagovat na antické představy o filosofii a náboženství, k jejichž podrobnější kritice se hipponský biskup dostane o čtvrt století později v obsáhlém výkladu O Boží obci. Vedle pokusu o vyrovnání s antickou kulturou tato díla spojuje důraz na dějinnou ekonomii Božího plánu spásy.

V rámci osudů české intelektuální elity 20. století patří životní příběh Josefa Cibulky k nejpozoruhodnějším. Spojoval totiž dráhu římskokatolického kněze a špičkového akademika s evropským rozhledem, byl mimořádně plodným badatelem, oblíbeným pedagogem a charismatickým společníkem, pevně zakořeněným nejen v prvorepublikových intelektuálních kruzích. Zároveň představoval typ humanitního vzdělance, který si dokázal udržet renomé napříč několika politickými režimy, včetně dvou totalitních. Přestože se k odkazu Josefa Cibulky dodnes hlásí hned několik oborů, zůstává v povědomí o jeho životě a několik nejasných, až problematických momentů. Kolektivní monografie, na níž se podíleli autoři z řad historiků a historiků umění či církevních dějin, se pokouší některá z bílých míst doplnit. Připomíná témata z jeho dodnes platného odborného odkazu a podrobně se věnuje méně známým částem Cibulkova životního příběhu. Nevyhýbá se přitom ani těm vůbec nejspornějším tématům – protektorátnímu působení Josefa Cibulky nebo jeho údajné spolupráci s komunistickou Státní bezpečností.

Samozvaní autoritáři se na domácím poli tváří jako ochránci obyčejných lidí před vlivem globalistů, v zahraničí vystupují coby hrdé ztělesnění vlastního národa. A kamkoli přijdou, rozdmýchávají silný kult osobnosti. Jak a proč tento autoritářský styl vůdcovství vznikl? Jak pravděpodobné je, že uvrhne svět do války? A jakých sil je namístě použít, aby udržely tyto autoritáře na uzdě? Právě na tyto otázky hledá kniha Věk autoritářů odpovědi.

Kolorovaná soška svatého Josefa s malým Ježíšem v náručí o velikosti 13 cm. Josef je otec, který dítě střeží a stará se o ně nejen ve dne, když je všechno snadné, bezpečné a zalité sluncem, ale „bere ho s sebou“ i v noci, když vyvstanou těžkosti a když pochybnosti, nástrahy a hrůza nabývají vrchu.

Tituly vydaný k Roku svatého Josefa. Formát A6.

Vysoké hodnocení tělesnosti je jedním z nejnápadnějších rysů, které křesťanství vneslo do kultury a myšlení pozdní antiky. Víra v Boha, který se vtělil, měla přitom vliv také na představu o člověku. Podle starokřesťanských autorů řeckého jazyka, o něž jde v této knize především (Klement Alexandrijský, Origenes, Řehoř z Nyssy a další), člověk není jen bytostí, k jejíž identitě náleží individuální tělo, ale navíc bytostí pevně začleněnou do kosmického řádu. Křesťanská naděje ve vzkříšení těla je tak v jejich podání nadějí v záchranu a proměnu všech lidských bytostí, ba celého veškerenstva. Díky tomuto poselství je křesťanství těchto autorů zajímavé i pro člověka 21. století, který znovu začíná chápat kosmický rozměr své odpovědnosti a zároveň si ve světě redukovaném na digitální média znovu uvědomuje význam tělesnosti pro svou identitu i pro společenství s druhými.