Vyhoštěná smrt

Jiřina Šiklová

Jiřina Šiklová (1935-2021) byla pražská socioložka a publicistka. V roce 1953 začala studovat historii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je spoluzakladatelkou katedry sociologie obnovené na FFUK v roce 1965. Aktivně se podílela na pražském jaru, a proto byla po vstupu vojsk 21. srpna 1968 propuštěna ze zaměstnání. Poté se jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči podílela na výzkumu stárnutí. Nesměla publikovat, proto v Československu i zahraničí vycházely její odborné práce a knihy pod jejím dívčím jménem Jiřina Heroldová či pod různými pseudonymy. Od počátku sedmdesátých let spolupracovala s Petrem Pithartem při tajné distribuci exilových a zahraničních publikací. Podepsala Chartu 77. Počátkem května 1981 byla spolu s dalšími zatčena a vězněna v Praze-Ruzyni. Po listopadu 1989 založila katedru sociální práce, kterou vedla až do února roku 2000. Poté zde nadále přednášela problematiku životního cyklu, sociální gerontologie, genderu a sociální problémy minorit, národností, azylantů či uprchlíků i tematiku nevládních, neziskových organizací. Je také zakladatelkou centra a knihovny Gender Studies v Praze. Publikovala desítky statí v odborných časopisech zahraničních i domácích, byla předsedkyní Masarykovy sociologické společnosti v ČR. V roce 1995 získala cenu Žena Evropy, v roce 1999 jí prezident Václav Havel udělil medaili T. G. Masaryka I. stupně za zásluhy o republiku, v únoru 2000 jí byla předána plaketa Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v České republice.