Píseň o Bernadettě

Franz Werfel

Franz Werfel (1890 - 1945) byl německý spisovatel pražské židovské komunity. Jeho dílo mělo světový ohlas. V roce 1912 odešel z Prahy do Lipska, pak do Vídně a Kalifornie, kde zemřel. Začátkem 20. století pražská židovská komunita vydala světu Rilka, Kafku a zanedlouho rozechvěle četla chvalozpěvy v novinách na třetího literárního génia, Werfela. Werfel byl jakoby ideový obojživelník, jemuž byl vlastní svět judaismu i katolictví už od dětství. Snad je tato jeho dvojkolejnost nejzřetelnější v jeho nejslavnějším románu Čtyřicet dnů (1933), který byl přeložen do desítek jazyků světa, o masových vraždách Arménů Turky v roce 1915. Ožila v něm strašlivě žádána a pociťovaná lidská křesťanská pospolitost. Na křídlech podobné ideje obletěl svět Werfelův román Píseň o Bernadettě (1941), o zázraku v Lurdech. Knize netleskali jenom někteří Židé, a prohlašovali Werfela spíše za katolíka. Když Hitler okupoval Československo, byl už Werfel na jihu Francie. V poslední chvíli vyplul za oceán do USA. V laskavé jistotě a v poklidu začal pracovat na rozsáhlém románu Hvězda nenarozených, který vyšel až po jeho smrti a byl považován za první seriózní prózu sci-fi. Smrt ho zastihla při práci na antologii vlastní poezie. Ve své tvorbě nenapodobitelně obnažil autenticitu vlastního i cizího prožitku a často proměňoval styl, soudí teoretici. Nakupilo se dost protichůdných soudů o jeho díle, které však Werfela nesundaly z piedestalu velkých.