Odpor a odevzdání

Dietrich Bonhoeffer

Dietrich Bonhoeffer (1906–1945) byl německý evangelický teolog, etik, filosof a bojovník proti nacismu. Narodil se ve Vratislavi. Po své habilitaci (již ve 24 letech), působil v zahraničí: jako vikář v Barceloně a jako docent systematické teologie v New Yorku, poté jako soukromý docent evangelické teologie a studentský farář (spirituál) v Berlíně. Působil i jako člen a teologický poradce pro otázky mládeže přípravné organizace dnešní Ekumenické rady církví (ERC). Brzy poté, co politickou moc v Německu převzala NSDAP v čele s Adolfem Hitlerem, zaujal jednoznačně odmítavý postoj k jejímu antisemitismu pronásledování Židů, angažoval se v rámci tzv. Kirchenkampfu proti „Deutsche Christen“ a Norimberským zákonům. Od roku 1935 vedl kazatelský seminář (od roku 1940 zakázaný) tzv. Vyznávající církve ve Finkenwalde. Asi roku 1938 se připojil ke Canarisovu protihitlerovskému spiknutí. Roku 1940 mu byly veřejné projevy zakázány, o rok později i písemné. Dne 5. dubna 1943 byl zatčen a po posledním nezdařeném atentátu na Adolfa Hitlera 20. července 1944, který provedli jeho bývalí spojenci, odsouzen k smrti. Působil duchovně i mezi spoluvězni, pro které sepsal velké množství písní a básní. Dne 8. dubna 1945 byl v koncentračním táboře Flossenbürg odsouzen k trestu smrti vojenským stanným soudcem za předsednictví Otto Thorbecka, člena SS. O Velikonocích 9. dubna 1945 byl popraven. Dietrich Bonhoeffer byl svébytným teologem a křesťanským etikem, který zdůrazňoval význam Kázání na hoře a Následování Ježíše, jak slovem, tak i svým osobním příkladem. Ve svých dopisech z vězení nastínil svoji vizi budoucího dospělého člověka i nenáboženské interpretace Bible a křesťanství. Tato myšlenka byla v Čechách populární zvláště v 50. a 60. letech 20. století, a to zejména mezi evangelickými teology Nové orientace či civilní interpretace.