Ivan Slavík (1920-2002) byl český básník samoty, ticha a naděje. Patřil k okruhu básníků křesťanské spirituální orientace, narozených kolem roku 1920, a sám své vrstevníky později ve svých úvahách z devadesátých let nazval „rozptýlenou generací“. Napsal řadu básnických sbírek, přispíval do mnoha časopisů a samizdatových sborníků. Překládal z francouzštiny, angličtiny, ruštiny a španělštiny. Soustavně se věnoval kultuře předkolumbovské Ameriky a vydal o ní několik knih a překladů z původních jazyků. Významná je rovněž i jeho editorská činnost, jejímž prostřednictvím vřadil do kontextu české literatury pozapomenuté autory.
Další publikace od tohoto autora