Svatý Antonín Veliký (251?–356) byl jedním ze zakladatelů mnišství. Roku 269 opustil všechen svůj majetek a stal se poustevníkem v thébské poušti ve středním Egyptě. Usiloval o jednotu s Kristem.
Makarius Veliký ( †390), poustevník, je světcem katolické i pravoslavné církve. Toužil po samotě s Bohem, což jej vedlo k tomu, že se ve třiceti letech stal poustevníkem v Horním Egyptě. Velký důraz kladl na pokoru a chudobu.
Když mu bylo čtyřicet, byl vysvěcen na kněze a stal se představeným mnišské komunity v Thebaidě. V té době legendy uvádí, že začal konat zázraky a mít jakýsi vhled do budoucna. Proslul tím, že z každé nahodilé situace dokázal vyvodit nějaké poučení.
Svatý otec Izaiáš (+370), poustevník, žil ve druhé polovině 4. století po Kristu a byl současníkem otce Makaria Velikého. Místem jeho asketického boje se stala Skétská poušť v Dolním Egyptě, nedaleko Alexandrie, kde mniši vedli kontemplativní život v hluboké mlčenlivosti. Dnem i nocí se otec Izaiáš neustále sytil Písmem Božím. A poté co vydatně čerpal vodu duchovní moudrosti z těchto pramenů spásy prýštící, sám sepisoval mnohé vynikající postřehy, které zahrnují různorodá pro duši užitečná témata a vydají na celou knihu.
Svatý Marek Asketa, který patří mezi nejslavnější egyptské otce, se dožil více než sta let, lze předpokládat, že zemřel někdy na začátku 5. století. Přísný způsob života a čistota srdce ho pozvedly na vysokou úroveň duchovní dokonalosti. Boží milost, životní zkušenost a studium Písma svatého z něj učinily hlubokého znalce tajemství duchovního života. Své nadání neskrýval, mnoho učil a psal, zachovalo se nám však jen několik jeho spisů.
O Evagriovi Pontském, mnichovi ze Skétis a otci, je známo, že se narodil někdy v polovině 4. století. Je to jedna z nejvlivnějších a nejznámějších osobností starověkého mnišského života, velmi plodný autor mnišské asketické a teologické literatury, je považován za prvního systematizátora tehdejší mnišské zkušenosti. Dosáhl filosofického a rétorického vzdělán, důrazně vystupoval proti dobovým herezím, ale nakonec odchází do samoty v Egyptě žít mnišským životem. Umírá roku 399.