Kapucínský balzám (Balsamum capucinorum) byl léčivý prostředek, vyráběný v kapucínském klášteře v Praze na Hradčanech na Loretánském náměstí od konce 18. století do roku 1950. V tomto roce došlo v rámci „akce K“, připravené komunistickým režimem, k násilnému přesunu všech řeholníků do internace. Bratři, kteří se zabývali výrobou tohoto prostředku, si vzali veškeré výrobní postupy sebou na věčnost. Jediné co se dochovalo byly částečné záznamy o složení, které měl v držení na tajném místě provinciál… kapucínů.
Šlo o lihovou tinkturu, jejíž receptura vycházela z přípravku dr. Oswalda Crolla (1563-1609), který byl osobním lékařem císaře Rudolfa II.
Balzám se stal oblíbeným lidovým léčivem a byl prodáván i do zahraničí (Německo, Polsko, USA, Irsko, Belgie). Prostředky získané z prodeje balzámu sloužily na financování oprav kláštera a místních teologických studií.
Balzámy, jako lékové formy byly v barokní farmacii oblíbeným prostředkem. Nejednalo se ale o balzámy ve formě, kterou známe dnes, nýbrž o kapky či bylinné tinktury, které takto byly nazývány. Jelikož v tomto období nebyla ještě známa účinnost a použití antibiotik, byly balzámy s ohledem na obsahové látky rostlin, užívány jako antiseptické, protizánětlivé a analgetické prostředky. Použití bylo jak vnitřní, pár kapek emulgovaných ve sklenici vody, tak i jako účinné dermatologikum.
Složení: alkohol 80%, čištěná voda, extrakty ze stromů a bylin. Dávkování: 10 kapek denně. Množství je možné rozdělit do dvou dávek. Odměřené množství je možné nakapat na lžičku, do sklenice s vodou nebo na kostku cukru.
Knihy 
Svíce 
Liturgické předměty 
Klášterní produkty 
Devocionálie 
Mešní vína 
Předplatné 
Na seznam přání
Poslat odkaz e-mailem
